Říjen 2008

dnes!bu bu bu!!!!!

31. října 2008 v 17:09 | laura |  jen tak mimochodem
Nazdar všichni!dnes je hallowen to určitě všichni víme nápíšuvám článek ale v angličtině to ja základní angličntina to snad umíme ne a kdo ne a bUde chtít překlad at napíše já vám to přeložím

is on the October 31st
It is an old Celtic festival.Children wear spooky ,costumes.THEY,look like ghosts,witches,wizards and skeleton.They go trick or sreating

people carve jack-O- Laterns from plimpkins



a tady máte ještě koledu

TRICK or tread
smell my feet,give me something good toead,ifyou don't,I don't,I don't ear'e,I will pull you tricky hair




pro moje sb

30. října 2008 v 16:36 | laura |  diplomky

úvod

29. října 2008 v 21:48 | laura |  úvod
ahoj víte proč sem založila tuto rubriku?někteří to určo ví toto je fans club natky její moc krásný blog je zde z natkou si píšu krátkou dobu ale stačila jsem poznat že je moc goot.Natka je hrozně hezká mohla by dělat fotomodeling t co říkaj co že se opičí tak ne po didlince-d tak mě to nepřipadá má úplně jinej děj fotorománů než domča.......natka má taky mocinky lieb sestřenku fandíme ti nyty si nej!

natčina fotka zde že je natka moc hezká:


nic sem neřekla

29. října 2008 v 12:00 | laura |  duležite
bez blogu to nevydržim tak nic pozastavovat nebudu vlastně sem to jen chtěla pozastavit kůli oplzlim komentům ale už je to v poho díky nati žes mi poradila:)

EMO sukně

28. října 2008 v 19:31 | laura |  Móda



People avatárky

28. října 2008 v 19:28 | laura |  *GrApHiCs*

od kiki

28. října 2008 v 14:29 | laura |  moje výhry

tss

28. října 2008 v 10:20 | laura |  to přehnali hnusáci
ted mi psala nějaká hanka k mim fotkám sprostárny ten kroužej je tam počítečově danej víš?šeš jen nějaká hloupá pipina která se neumí chovat ta druhá fotka schitala uspěch a nějakou ošklivou husou která si myslí že ona je nej!tak sem pěkně na omylu seš trapná hele jestli pudu ted na blog www.nataly-photo.blog.cz a najdu tam něco hnusnýho tak to nahlásim adminovi je ti to doufám jasný?

ikča pro kiku2

27. října 2008 v 12:45 | laura
Myspace Icons

desing pro kika

27. října 2008 v 12:39 | laura

já vim že to vypadá malí ale vono to je veskutečnosti velký jak hrom zkoušela sem to na blogu na kterém skouším desingy a aby se to tam celí vešlo musela sem tam dát 670 pixelů tak to tam dej i ty
ps:na tom desingu sou i malí srdíčka ale ded tam nejdou videt


Gold#ffd7000,14010,5
a pozadí stránky to tam dej tohle:)



tady máš okraje stránky:)



diplomy za bleskovku

26. října 2008 v 21:34 | laura |  diplomky





dvojčata

26. října 2008 v 15:31 | laura |  příběhy
Tmavovlasý mladík seděl na židli v kavárně. Jednou rukou si elegantně míchal kávu a v druhé držel papír pročítaje si text, který právě napsal. Byl to text nové skladby a Bill čekal na Toma se kterým se tady měl sejít.
Bill nechal míchání kávy, odložil papír a netrpělivě se podíval na hodiny nad prodejním pultem. Tom měl už deset minut zpoždění. Jako obvykle. Tohle Bill na bratrovi přímo nesnášel. Kamkoliv měli spolu jít nebo kdekoliv se spolu měli sejít, tak Tom chodil zásadně pozdě. Bill nahmatal v kapse kalhot telefon a rychle vyťukal naštvanou sms. Ale než ji stačil odeslat přišla mu sms od Toma. Bill se pousmál. Tohle se jim stávalo často. Tom se omlouval, že jde zase pozdě, ale prý je v centru zácpa a on stále sedí v autobuse. Bill tedy strčil mobil zpět do kapsy.
Bill se naklonil s tužkou v ruce nad papír a chystal se udělat pár úprav. A právě v tu chvíli se to stalo. Na bílý, úhledným písmem popsaný, list papíru dopadla kapka krve. Bill nechápal a stále na tu drobnou kapičku zíral. Když k ní dopadla další, rozechvělou rukou si sáhl pod nos. Cosi nahmatal a když se na prsty poté podíval měl je už od krve celé. Rychle zaklonil hlavu a na stole nahmatal ubrousek. Přitiskl si ho k obličeji, vstal od stolu a chtěl odejít na toaletu.
Ovšem jakmile se postavil zatmělo se mu před očima a v hrudi jako by mu explodovala nálož. Bill okamžitě zapomněl na krvácející nos a oběma rukama se s výkřikem vystrašeně chytil za srdce. Pod nátlakem bolesti klesl na kolena a to už se okolo něj začali zbíhat lidé a někdo volal záchranku. Bill měl oči rozšířené strachem, ale to už nevydržel ani v pokleku a celou vahou dopadl na zem, kde se v bolestivých křečích stočil do klubíčka. Už dávno nevnímal krev vytékající z jeho nosu a pomalu tvořící kaluž pod jeho hlavou. Dávno nevnímal lidi, kteří okolo něj pobíhali a neustále pokřikovali. Celou dobu vnímal jen bolest v hrudi a neuvěřitelný strach o jednu osobu.
"Tome,…" zmohl se jen zašeptat než upadl do bezvědomí.
---
"Infarkt!! Děláte si srandu?! Jak může mít zdravý sedmnáctiletý chlapec infarkt?!"
"Je mi líto, že vám to říkám, ale opravdu netušíme, paní Kaulitzová. Výsledky Billových vyšetření ještě nejsou kompletní, takže by jakýkoliv předčasný závěr mohl být špatný." Bill slyšel mluvící dvojici jakoby z velké dálky, ale pomalu se mu vědomí začalo probírat. Alespoň rozeznal rozčílený hlas své matky.
"Je mi jedno, že nejsou kompletní výsledky! Já chci vědět proč měl můj syn infarkt!!" křičela stále na doktora.
"Máme pouze domněnky a pokud vám stačí tak vám je tedy řeknu. Pravděpodobně už toho na vašeho syna bylo moc. Sama víte nejlíp co všechno prožil za poslední rok a i když se zdál být v pořádku, jeho srdce všechen ten stres prostě nezvládlo." Bill sice slyšel doktorovo vysvětlení, ale on sám věděl co mu je.
"Mami…." Pokusil se zašeptat a zřejmě se mu to povedlo, protože k jeho posteli ihned přiběhly dvě postavy.
"Ano, Bille, zlatíčko! Sem tady!" matka chytla syna pevně za ruku a po tvářích jí tekly slzy. Doktor začal kontrolovat přístroje blikající Billovi nad hlavou.
"Co je s Tomem?" vysoukal ze sebe Bill a konečně se mu podařilo otevřít oči a zaostřit na matku, která se s nechápavým výrazem podívala na doktora a pak zpět na syna.
"Ale co by s ním mělo být? Pravděpodobně je doma nebo někde ve městě. Snažila sem se mu dovolat, ale má vypnutý telefon. Teď na nic nemysli a odpočívej." Konejšila matka Billa, ale ten se strachem v očích zakroutil hlavou.
"Ne! On není v pořádku! Já cítím, že se mu něco stalo! Já to cítím! Já to vím!" Bill se pokoušel zvednout, ale matka s doktorem ho zatlačili zpět na postel. Byl zesláblý, takže jim to nečinilo žádný problém.
Doktor už chtěl začít na Billa pohoršující proslov, ale do pokoje vtrhla sestřička.
"Pane doktore, musíte rychle dolů na pohotovost! Vezou nějakého postřeleného chlapce!" A odběhla pryč.
"Zůstaňte ležet!" přikázal ještě doktor Billovi a s omluvným pohledem upřeným na paní Kaulitzovou vyběhl z pokoje.
Bill se na posteli posadil a s vytřeštěnýma očima zíral do prázdna. Matka se na něj soucitně podívala a hladila ho po zádech.
"To je Tom…" vydechl Bill a stále zíral jakoby skrz stěnu.
"Cože?" Nechápala paní Kaulitzová. Čím déle syna pozorovala, tím jí prostupoval stále větší strach. Takhle se Bill nikdy nechoval. Ale vzpomněla si, že už tenhle výraz jednou viděla. U Toma. Přesně takhle se choval Tom, když byli malí a Billa, jakožto alergika, kousl komár a musel být převezen do nemocnice. Tom, stejně jako teď Bill, zíral do prázdna a stále opakoval, že se Billovi něco stalo.
"Ten koho vezou je Tom…Já to vím…je to Tom…je to Tom…" stále opakoval Bill a měl ten stejný nepřítomný pohled.
"Ale to je přece nesmysl, to ne-" začala ho matka přesvědčovat, ale Bill ji přerušil.
"Prosím, běž se podívat jak mu je." A otočil na ni hlavu. Paní Kaulitzová chvíli váhala, ale Bill se zdál být klidný, až na ten výraz.
"Dobře, jdu se tedy podívat koho to přivezli, ale jsem si jistá, že to Tom není." Opakovala stále a přesvědčovala spíše sebe než Billa, který stále seděl vzpřímeně na posteli a už zase zíral do stěny. Paní Kaulitzová tedy opatrně vyšla z pokoje a zamířila o patro níž na pohotovost.
Ani se nemusela ptát kam zmíněného chlapce dovezli. Okamžitě jak vkročila do rozlehlé haly pohotovosti, v rychlosti okolo ní proběhla nějaká sestra. Paní Kaulitzová usoudila, že tolik spěchu bude pravděpodobně jen kvůli postřelenému a tak se pomalu vydala směrem, kterým sestra odběhla.
Když paní Kaulitzová procházela dlouhou chodbou opět kolem ní proběhla sestra a rychle vrazila do nějakých dveří vpravo. Paní Kaulitzvá tedy nakoukla skrz sklo ve dveřích co se děje uvnitř a nemohla uvěřit vlastním očím. Přímo před ní ležel její druhý syn.
"To není možné.." zašeptala, ale nezmohla se na žádný pohyb. Stále jen přes sklo sledovala počínání doktorů a sester. Ale najednou se něco změnilo. Všichni přestali cokoliv dělat. Jakoby se zastavil čas. A paní Kaulitzová jako ve snu slyšela jedinou větu.
"Smrt nastala v …." Ale čas už neslyšela, protože se jí zatmělo před očima a ona se sesula k zemi.
Nikdo z nich ovšem nevěděl, že o patro výš už přístroje nad Billovou hlavou nepípají do rytmu tlukotu jeho srdce. Graf na obrazovce už neukazuje jeho činnost, protože ve stejnou chvíli jako přestalo tlouct srdce Tomovi, přestalo tlouct i jeho bratrovi…


NEJ MISS

25. října 2008 v 19:46 | laura

TAKŽE DNEŠNÍ MISS VYHRÁLA TAKY

TokioHolka6

TADY JE JEJÍ FOTKA MOC GRATULUJU KRÁSNÝ TRIČKO JÁ DOMA MÁM PODOBNÝ SLUŠÍ TI TO!


KLIKNI PRO ZVĚTŠENÍ